Na Mikulášskou jsem vyrážela od nás v půl páté s Alaskou a prázdným vozíkem. Původně jsme měli jet celá rodina se všemi pejsky, ale moji kluci lehli s náběhem na zápal plic, tak jsem zase jela sama - doufám, že už naposled, protože ta pneumatiková sjezdovka by se jim určitě líbila :). Byla jsem domluvená s Karolínou, že ji vyzvednu s jejim pejskem v Jilemnici. Když jsem tam kolem osmé byla a volala ji, řekla, že je v nějaké vesnici a že ji nějací lide slíbili, že ji do Jilemnice dovezou. Tak jsem vyvenčila Alasku. Za půl hodiny jsem ji volala znovu a lidi nikde, tak jsem se rozhodla pro Karolinu do Plav dojet. Silnice byla jako sklo, samý led, auto sebou smýkalo pri každem zrychlení nad rychlost 2, ostrý led na krajích... Na Benecko jsme se dostaly v půl dvanácté s píchlou novou levou přední pneu :(. Naštěstí mi ji Víťa Hůlka a Dan v sobotu vyměnili za rezervu, pneuservisy o víkendu byly beznadějné - moc jim oběma děkuju!!! Po vynošení věcí, s čímž mi zase pomohl Kačer s Jiřkou, a vyvenčení Alasky jsem si sedla s ostatními a nečekaně vydržela ještě do půl třetí - ale chtělo to pár panáků :).
Ráno žádná změna - silnice jako sklo a ještě kamínky. Tak jsme s Alaskou a Lokinem doprovodili nosiče čerstvých rohlíků do obchodu a zpět a byl docela zázrak, že jsme s těmi našimi tahouny nespadli. A pak jsme se vydali s běžkami na zádech k Rovinkám a běžky nasadili za garážemi. Tam odtud už vyrážela spřežení a my za nimi. Asi do půli cesty k Rovinkám to byl led, že jsem měla o Alasčiny tlapky strach a pak se to postupně lepšilo a k Mísečkám už nepřemrzlý prašánek. Alaska na své první výpravě na sněhu krásně táhla, nejlíp když jsme závodily s Lokinem, jen když jsme se občas škrábaly do kopců na Mísečky, měla dost, ale i tak šla stále dopředu, jen pomaleji, no však taky za sebou měla co táhnout, chudera. Na Mísečkách končil závod běžkařů, bylo i dost lidí a Alaska se tam schoulila do klubíčka a hned jako správný saňový pes odpočívala a nabírala síly. Cestou zpět jsme na Rovinkách dali oběd a mezitím už byly ledovatý místa od Rovinek ke garážím uježděný a taky trochu připadlo, tak se hned jelo líp i tam. A pak zase sundat lyže... Přijela se na nás podívat i Lůca s holkama a dorazili Návratovi s Tatankou. Udělali si pak sami štěndo vycházku. Bylo to moc milé setkání.
Odpo proběhla členská o pár lidech, která přešla ve volnou zábavu a hru Aktivity. Já jsem zatím s Luckou řešila plánovaný dogtrek, tak jsem se účastnila až konce. Večerní enčení Alaska prožívala vyloženě radostně, vůbec mi po 25km nepřipadal namožená, ani druhý den ráno.
To bylo úplně úžasné. V noci byl úplněk a mě se poštěstilo venčit ve chvíli, kdy na jedné straně hřebenu vycházelo slunce a na druhé zapadal kulatý měsíc... Kolem třpytící se sníh a pes, který má radost... Nádhera... A pak sluníčko svítilo a svítilo na ty zasněžené hřebeny, nejdřív růžově, oranžově a pak už plnou silou jasně, jen nad Mísečkami se vznášel malý bílý oblak. Protože jsem potřebovala brzy odjet, jela jsem jen k Rovinkám, kde jsem si dala borůvkový mléčný koktejl. Bylo mi to líto, protože bylo nádherně a Alaska opět nejevila známky únavy, spíš naopak... Až večer doma jsem viděla, že to bylo dobře - Alaska po 7 hodinové jízdě ("lehká" zajížďka) s 2x venčením vylezla z auta doma v půl deváté dost zatuhlá. Druhý den se to rychle spravilo. Škoda že máme hory tak daleko...
Děkuju všem, kdo přijeli a všem kdo mi pomohli :) - v neděli to byly zase řetězy - ale nyní odborně vysvětlené plus jedno kolo zkušené, tak snad už příště obě sama :). Byla tam moc prima atmosféra, o zázemí nemluvě. Tak za rok snad zase se sněhem a už všichni :). Těším se už teď!
Odkazy na fotky k Mikulášské najdete zde:
http://www.siberianhuskyklub.com/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=822
Svoje fotky nemám a může za to můj muž - zapomněl foťák, kde neměl :(.