Přihlásila jsem naši Lishu na Eurovýstavu v Budapešti 4.10.2008, s tím, že si víkend užijeme jako výlet, nadlouho poslední. Nepředpokládala jsem nějaké zvláštní umístění, hlavně jsem chtěla vidět i jiné psy, než kteří jsou hodnoceni na výstavách v Čechách a mít tak srovnání. Rozhodčí byli dva – pro feny (přihlášených asi 120) ze Španělska, pro psy (asi 90) z USA. Bylo zajímavé pozorovat, jak se národnostní rysy obou rozhodčích promítly do jejich postojů, gest i stylu oblékání. Lisha byla přihlášená do mezitřídy, ale přestože dosáhla požadovaného věku v den posuzování, což byla podmínka, přeřadili ji do třídy mladých, kde byla velká konkurence – 38fen. Ale od začátku – cesta do Budapešti, kam s námi jela a opět se vším pomáhala Petra Davidová, proběhla až na nepříjemný provoz a rozhrkanost D1, kupodivu hladce a bez nesnází. Centrum Budapešti jsme díky četným jednosměrkám projeli 3x, než jsme správně zabočili k hotelu Thomas, kde jsme měli připravené ubytování. Perfektně anglicky mluvící recepční nás před třetí hodinou ranní mile přivítal a vysvětlil vše, co bylo třeba. V prostorném pokoji na nás čekalo milé překvapení – ustlaná dětská postýlka, kterou jsme neměli objednanou, a malý balkonek, kam jsme mohli dát přepravku s Lishou a kde strávila první noc. Dítě usnulo až o půl páté, a tak nám vstávání na snídani v sedm dělalo trochu problémy. Po snídani jsme vyrazili městskou dopravou s 2přestupy k Hungexpu, kde  se výstava konala. Cestu tramvají Lisha zvládla výborně a na místo jsme dorazili včas. Hnusně lilo a byli jsme všichni mokří. Horko těžko jsme našli malé místo na lavičce, kde jsme si mohli 2 sednout a zbyl tam malý kousek pro hadr pod Alishu. Kousek toho místa nám uvolnila milá paní, mám pocit, že jsem ji znala z fotek ze stránek chov. stanice Marook Ravine. Celou dobu se k nám chovala moc mile a usmívala se na lumpačícího Kryštůfka. To se nedalo říct bohužel o ostatních vystavovatelích, kteří se snažili na naše místa nacpat, kdykoli jsem se zvedla, přestože nemohli nevidět mé břicho. Čím lépe oblečeni, tím horší chování. Při prezentaci jsem potkala paní Semerákovou, která na ní doběhla pěšky, protože uvízla s autem v zácpě před výstavištěm, tak jsem byla ráda, že jsme díky Petře jeli MHD. Nejdřív jsme vytírali a sušili Lishu a trochu ji načesávali, ale na aktivitu kolem fénovacích stolů jsme neměli. Moc se mi líbil jeden pes, později jsem se dala s jeho chovatelkou – Allesandrou Carlevaro do řeči. Byla moc milá a vstřícná, s perfektní angličtinou. Její stránky jsou www.akitasiberian.com Pes nakonec získal V2 v otevřených. Taky jsme dostali katalog prezentující maďarské chovatelské stanice severských plemen – nádherně nafocený. No, ale byla nám cekem dlouhá chvíle, museli jsme zabavit Kryštůfka a posuzování začalo až po 10hod. Pořád jsme vyhlíželi Kinclovi, měli jsme slíbeno předvedení Alishy. Nakonec jsme je našli včas. Pomohli nám i s jejím činčáním, a chtěla bych jim touto cestou ještě jednou moc poděkovat za pomoc a předvedení Alishy. Ta bohužel dostala opět svoji výstavní náladu a nechtěla se předvádět, otáčela se po mě a nechtěla stát, když měla, uši sklopené, ocas svěšený, ani pamlsky s ní nic nesvedly. Dostala VD. Sledovali jsme dění v kruzích i kolem nich a viděli spoustu nádherných psů. O půl druhé už ale bylo s Kryštůfkem k nevydržení (ovšem i tak překonal očekávání), a tak jsme oželeli třídy championů a veteránů a vydali se unavení k hotelu. Cestou jsme ještě prošli suvenýry, které nás moc nenadchly, Kryštůfek dostal dva balónky a v hotelu jsme padli všichni do postelí a spali jak nemluvňata. Martin s Petrou byli domluvení a ve čtyři se šli projít Budapeští, já s Kryštůfkem bychom je jen zdržovali, tak jsme si schrupli až do pěti. Lisha s námi mohla spát na pokoji „když byla přece tak hodná“ (cestou z výstavy šla o poznání veseleji). V šest jsem s Kryštůfkem a Lishou vyrazila na hodinovou procházku v okolí hotelu – šněčím tempem a v sedm jsme se sešli na pokoji s Martinem. Budapešť se mu moc líbila, měli s Petrou spoustu fotek. Pak jsme se navečeřeli a šli společně do sousední restaurace, posedět a Martin ochutnat místní pivo. Restaurace byla nekuřácká a moc příjemná.V půl desáté jsme uložili Kryštůfka a sebe taky. Alisha mohla spát s námi – „když byla přece odpoledne v pokoji tak hodná“.  Hodná byla i přes noc, ale ráno, jakmile jsme si vzali Kryštůfka do postele, už tam byla taky – samozřejmě cestou nejmenšího odporu – přes Martina, Liška jedna podšitá J. Odpočatí jsme vyrazili na snídani, kde byl Kryštůfek hvězda, neboť mrkal na všechny paní v okolí a poté do města, protože do lázní jsme kvůli naší zapomětlivosti  nemohli – nechali jsme všichni plavky doma, jen Petra nemá hlavu děravou. Měli jsme namířeno do tržnice, že nakoupíme dárků a suvenýrů, ale když jsme k ní po hodině došli, byla zavřená. Tak jsme šli aspoň po místních uličkách a břehu Dunaje. Sluníčko nádherně svítilo a secesní Budapešť byla krásná. Potkali jsme maraton, který běželo asi 3500 běžců. Lisha hned začala o poznání víc táhnout, jak chtěla běžet s nimi a Kryštůfkovi se zase líbilo tleskání okolostojících lidí, a tak se pokaždé nadšeně přidal. Chvíli jsme s ním byli na dětském hřišti, kde honil holuby (naučil se vrků a snad jim už příště nebude říkat koko) a pak jsme se vrátili k autu, utratili poslední forinty v obchodě za pivo a za papriky a vydali se na cestu domů. Ta nám hodně rychle utekla a i Kryštůfek byl moc hodný, z Bratislavy to vydržel k našim domů jen s jednou zastávkou a ani nebyl protivný. Byl to hezký víkend, plný zážitků. Naše fotky naleznete zde:  http://sibpaws.rajce.idnes.cz/Eurovystava/ Petřiny fotky najdete zde: http://petra13.rajce.idnes.cz/Evropska_vystava_psu_-_Eurodog_show_Budapest_10-2008/#album