Kočky provázely můj život už od 6 let. Bez těchto nádherných stvoření jsem si nedokázala svůj rodinný život představit a proto jsem si i přes manželovu počáteční nechuť prosadila kotě Matouška, ovšem za cenu splnění manželova přání - štěně Šimona. Matouš byl kočka venko-domácí a bohužel se nám v roce a půl v jedné sněhové bouři ztratil. Když už bylo jasné, že se Matouš nevrátí, dostali jsme od mojí maminky, která má chovatelskou stanici sibiřských koček, papírového kocourka Nikolaje jako svatební dar. Je zlatý a to i povahou.