Jak to všechno začalo? Dostali jsme od rodičů dům. Když jsme jej jakžtakž zařídili, chtěli jsme si každý splnit svůj sen - já kočku, Martin psa. Martin nechtěl kočku, věřil, že jsou falešné, já nechtěla psa, v dětství mi jeden vlčák nechtěně kousl do ruky a od té doby jsem se všech psů od kolen výš bála. Udělali jsme kompromis a rozhodli se pro obojí (odmítla jsem plemeno vlčák a československý vlčák, zbyl husky). Tak jsme si přivezli obyčejné kotě Matouše a štěně huskyho bez PP Šimona. Brzy se skamarádili a my netušili, jak nám tohle štěně změní život. Začali jsme s ním chodit na výcvik, protože ani jeden z nás se psy neměl zkušenosti a dobře jsme udělali. Ne, že by Šimon extra poslouchal, ale asi by to bylo o dost horší. No, a pak jsme se v srpnu 2005 jeli podívat na Hafana 2005 do Telče. Potkali jsme Magdu a její Viky a Zdenku s Milanem a Kačkou a viděli jsme, co všechno se dá s pejskem dělat a hlavně, že to ten náš potřebuje. Hned jsme koupili i postroj a pás se šňůrou a propadli mushingu. Vstoupili jsme do klubu Start Křivoklát a zúčastnili se prvních závodů. Začali jsme uvažovat o druhém pejskovi a pak se objevila v lese nalezená Vločka. Přes počáteční problémy se začleňováním do smečky se po jistých kompromisech se stala milou členkou rodiny. To už došlo i na tříkolku a Vločka dostala po 6 měsících chuť do práce v postroji. Bohužel byla neúnavná zdrhačka a tak jsme o ni jednou přišli. Moc rádi bychom věřili, že je někde naživu a spokojená, jako zřejmě i náš první kocourek Matouš. Ten se nám ztratil po jedné sněhové bouřce. Snad se mají s Vločkou dobře. My pak dostali jako svatební dar sibiřského kocoura s PP, kterýje zlatý nejen barvou srsti, ale i povahou. Po ztrátě Vločky přišlo jako útěcha papírové štěňátko Yasmínka. Vyrostla z ní hodná slečna, i když ne moc dobrý tahoun s nevyrovnanou povahou. Po roce přišla krásná a tvrdohlavá Alisha s pravým srdcem tažného psa a stala se naší alfou smečky. Taky u nás začal bydlet pravý kanaďan Wolfík, výborný dříč se srdečnou povahou a strávil u nás 2,5 roku. Také už došlo na první štěňátka a ta jsme si nechali 3. Jsme z nich nadšení a vděční, že jsme měli tu čest, potkat se takto s linií Demavand.